Padesát-Roman Dragoun

Ušetřím si na oblek a doutník chci mít,
zem nohama cítit jen a plout..
Nejsem Blunt a ani Beck, jen klídek mít a žít,
v padesáti už je čas se hnout.

Kolik moří má můj věk a vesmír můj a mír,
den za nocí cválá jen a ržá.
Kolik měří ten můj štěk, když v hodinkách je vír,
omámen stárnutím že smím, ale co dál.

Jidášem vlastních lží, co neví kam to vede,
hadí plémě - quo vadis.
Kristus na nádraží a po sté sám a sveden
sadí sémě i pán krys.

Těším se na nový věk, starý nechám spát.
zem nohama cítit jen a plout.
Půl Hendrix, půl F.L.Věk, tu vášeň rozdávat,
v padesáti už je čas se hnout.

Kolik dějství má můj štěk a kolik rolí mám,
připravím se po sté na útěk.
Ale pak zůstanu stát, jen rukou zamávám
vesmírem letí Boží klid a majestát.

Jidášem vlastních lží, co neví kam to vede,
hadí plémě - quo vadis.
Kristus na nádraží a po sté sám a sveden
sadí sémě i pán krys.

Stavím dům z konopí a mráz tak přísně zebe,
hadí plémě, nebo hmyz.
Pohledem tříokých a dávnou silou veden,
mládí ztrácím prýštím z míz.